28.5.2019 MÁME TOHO DOST! Mé úvodní slovo

PROSLOV JANA FILIPOVÁ, DOMAŽLICE 28.5.2019

Stejně jako každý z vás se i já pohybuji mezi voliči ANO. Má zkušenost je taková, že mnozí skutečně volili v dobré víře, že Babiš je onen vyvolený spasitel, který dá politice řád a který postaví do latě politiky napříč celým politickým spektrem. Politiky, ze kterých byli lidé zklamaní, znechucení a mnozí na základě těchto pocitů buď rezignovali na politiku jako takovou úplně, anebo ji dodnes zatracují. Jenže tito lidé mnohdy skutečně vůbec netušili a dodnes netuší, co je vlastně Andrej Babiš zač. Takže se vám tady pokusím nastínit základní fakta, která jsou důležitá pro vytvoření správného obrazu o tomto člověku. Fakta, která musíme všichni šířit stále dál, aby co nejvíc lidí konečně pochopilo, že jejich volba byla bohužel nešťastná.

Jsou to informace, které jsem pro vás vytáhla z prací mnoha redaktorů deníku Forum 24, kteří si zakládají na tom, že jejich informace jsou vždy odzdrojované a doložitelné. Nepracují se žádnými fake news, takže to, co vám zde řeknu, se vždy dá někde dohledat a ověřit. Pokud budete mít zájem, stále je ještě k dispozici jejich speciál, který shrnuje fakta o vlivu Andreje Babiše na český stát. Objednat ho můžete na www.forum24.cz

Kdo je tedy Andrej Babiš?

Je to člověk, který v roce 1980 vstoupil do KSČ.

Od 12.11.1980 byl evidován jako DŮVĚRNÍK STÁTNÍ BEZPEČNOSTI.

Dne 11.11.1982 v bratislavské vinárně U Obuvníka za přítomnosti kpt. Rastislava Mátraye a por. Júliuse Šumana podepsal vázací akt, čímž se stal agentem STB s krycím jménem "Bureš".

Ze zprávy STB z tohoto dne cituji:

"Kandidát byl vytěžen k ohlasům na úmrtí soudruha Brežněva, o čemž je zpracován samostatný záznam. Poté byl kandidát vyzván, aby se vyjádřil, zda chce nadále spolupracovat s orgány kontrarozvědky, s čímž jmenovaný souhlasil. Po vyjádření souhlasu bylo jmenovanému oznámeno, že splňuje předpoklady kladené na spolupracovníka československé kontrarozvědky a byl mu předložen k podpisu písemný závazek, který byl zakamuflovaný v informační brožuře. Kandidát závazek po přečtení podepsal bez dalších otázek a souhlasil, aby bylo i nadále používáno krycí jméno Bureš."

Tolik citace se zprávy STB ze dne 11.11.1982.

Samozřejmě, že Andrej Babiš stále dokola, naposledy v neděli 26.5. v Parlamentních Listech, tvrdí, že nebyl estébák a že, cituji: "Vyhrál jsem ten soud třikrát a znovu ho vyhraju!"

VÁŽENÍ, NENÍ TO PRAVDA!

Skutečnost je taková, že český premiér žádný soud nevyhrál. Slovenský Ústavní soud zamítl jeho žalobu s tím, že Babiš žaloval špatný úřad. Žádný soudní verdikt, který by říkal, že Andrej Babiš s StB nespolupracoval a je tedy ve svazích vedený neoprávněně, neexistuje.

Premiér následně podal u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku žalobu na stát Slovensko, ten ji ale v prosinci 2018 zamítl. Babiš také ve vší tichosti stáhl žalobu na bývalého příslušníka StB Jána Sarkocyho, který veřejně řekl, že český předseda vlády s StB spolupracoval vědomě a za peníze." Znovu tedy opakuji: Žádné soudní rozhodnutí o tom, že Babiš nebyl estébák, NEEXISTUJE!

A koneckonců zde opět připomínám fakt, že on se sám ke spolupráci přiznal v pořadu Jana Krause dne 23.9.2011, kdy řekl, že byl v té NORMÁLNÍ STB, ne v té hnusné. Že jsme měli jen jednu STB, nikoli dvě, jsme si vysvětlili již při minulé akci 6.5.

Tolik tedy o otázce, zda Babiš byl nebo nebyl estébák. Ano, byl!

A nyní se vraťme k dalším zajímavým faktům z jeho života.

25.1.1993 vznikl samostatný podnik AGROFERT, spol. s r.o.

V prosinci 2001 rozhodla Zemanova vláda o prodeji většinového podílu firmy Unipetrol firmě Agrofert za 11,7 miliardy korun. Babiš tehdy Unipetrol ovládl a jeho finanční síla skokově vzrostla.

OVŠEM POZOR!

Agrofert za Unipetrol NIKDY nezaplatil a požádal o ukončení privatizační smlouvy. V listopadu 2002, tedy téměř po roce, kdy měl Unipetrol k dispozici, pak Špidlova vláda rozhodla o vyhlášení nové soutěže.

Z těchto faktů jednoznačně vyplývá, že Andrej Babiš rozjel svůj obrovský byznys za peníze státu!!!

V listopadu 2011 založil Babiš občanskou iniciativu nazvanou Akce nespokojených občanů - což bylo jeho první ANO.

11.5.2012 bylo registrováno politické hnutí ANO 2011. Jako hnutí se definuje strana, která nemá demokratické vnitřní mechanismy, což umožňuje manipulativní vedení jediným uznávaným vůdcem.

ANO vzniklo skutečně jako reakce na nespokojenost s počínáním standardních demokratických stran. Pokud jde o základní pocit, že vládnoucí elity jsou prohnilé a je třeba

s nimi zatočit a následně nahradit někým jiným, kdo provede očistu, tak tento pocit se tu objevuje od počátku listopadového období roku 1989.

Mnohé menší strany z tohoto pocitu těžily a některé i velmi úspěšně. K takovým patřilo např. Sdružení pro republiku Miroslava Sládka. Strana dosáhla v roce 1992 cca 6% a 1996 8% ve volbách do Sněmovny. Pak se politicky a finančně propadla do nicoty.

Pocity ale zůstaly a poptávka po jejich uspokojení také.

Dalším spasitelem, ke kterému se část nespokojeného národa upnula, byl Miloš Zeman. Ten za pomoci obratného marketingu, který mu vytvořil bývalý komunistický aparátčík Miroslav Šlouf, získal volební úspěch se slibem, že provede "Akci čisté ruce."

Jeho vláda vznikla v roce 1998, ale k žádné očistě nedošlo. Po uzavření opoziční smlouvy nadšení polevilo a jediný, kdo skončil za mřížemi, byl ministr financí samotné Zemanovy vlády Ivo Svoboda, a to za tunelování.

Kvůli finančním nejasnostem ohledně financování bytu musel odejít premiér Stanislav Gross a protestní potenciál sociální demokracie se značně vyčerpal. Tažení jeho nástupce, Jiřího Paroubka zanechalo po sobě dojem, že pravicová vláda je zkorumpovaná a nemyslí na "obyčejné lidi".

Ukázalo se, jaké propagandistické peklo lze rozpoutat kolem třicetikorunového poplatku u lékaře a kolem církevních restitucí, ač to s normálním životem lidí nemělo mnoho společného, ani ekonomicky.

Vnějším faktorem, utvářejícím atmosféru v zemi, byla světová ekonomická krize od roku 2008. Tehdy se podařilo Paroubkovi shodit Topolánkovu vládu s Miroslavem Kalouskem jako ministrem financí. Bohužel se tak stalo uprostřed období, kdy jsme předsedali EU, čímž jsme do zahraničí vyslali viditelný signál, že u nás panují poněkud zvláštní poměry.

Tehdy vznikaly různé iniciativy. Např. iniciativa "Vyměňte politiky.cz" vyzývala k tomu, aby šlo co nejvíce lidí k volbám. V roce 2011 tato iniciativa podpořila hnutí ANO 2011 oligarchy Andreje Babiše.

Od této všeobecné nedůvěry k politikům byl už jen krůček k založení stran nových a čistých. Prvním pokusným balónkem byly Věci veřejné, spojené s osobou Víta Bárty, což byla první strana podnikatelského typu. Do Sněmovny a vlády se dostala v roce 2010. Skončilo to krachem, takže se na scéně uvolnil prostor pro politický podnik Andreje Babiše a jeho Agrofert.

Pád Nečasovy vlády v roce 2013, který byl vykládán jako zastavení korupčního monstra, aniž by se tehdy na cokoli přišlo, přinesl vzestup strany jednoho majitele a vůdce.

Člověka, který dokáže využívat rétoriku s hesly o sociální spravedlnosti, vlastenectví, suverenitě a boje proti korupci. Zvláště v tom posledním dokáže jako správný demagog, pracovat především s pouhými pocity, bez ohledu na fakta.

Ovšem Andrej Babiš by se nemohl stát předsedou vlády, kdyby měla Česká republika slušného prezidenta, který by respektoval obecná pravidla parlamentní demokracie a zvyklosti solidního právního státu.

Ovšem Miloš Zeman pořádal již od svého prvního zvolení hon na pravicovou vládu Petra Nečase a podařilo se mu rozdmýchat vůči této legitimní vládě lidovou nenávist.

Miloš Zeman navíc v roce 2013 v rozporu s pravidly a ústavními zvyklostmi parlamentní republiky nejmenoval Miroslavu Němcovou novou premiérkou, ačkoli disponovala parlamentní většinou, která je nutná pro řádné fungování vlády.

Miloš Zeman jako první polistopadový prezident odmítl respektovat lustrační zákon, který by znemožnil nástup Andreje Babiše do vládní funkce, neboť byl veden jako agent Státní bezpečnosti a nemohl mít tudíž čisté lustrační osvědčení.

Dále Miloš Zeman ignoroval fakt, že Andreje Babiše stíhá policie kvůli trestnému činu dotačního podvodu, a přesto ho dvakrát jmenoval do funkce předsedy vlády.

Po volbách na podzim roku 2017 jmenoval prezident Miloš Zeman Andreje Babiše premiérem, aniž by on vytvořil parlamentní většinu.

A tak se tedy stalo, že Andrej Babiš zařadil Českou republiku do svého holdingu.

Obrovská kumulace moci v rukou jednoho člověka představuje zásadní riziko pro svobodnou společnost. Babiš dlouhodobě ovládá nejsilnější komerční impérium v České republice. S počtem 32 770 zaměstnanců je největším zaměstnavatelem v zemi, čímž má ohromnou moc ekonomickou.

Ovládá 3 deníky, 3 zpravodajské weby, 40 časopisů, jedno rádio a jednu televizi, a to nepočítám ty televize, které mu jdou samy dobrovolně na ruku. Celkově mají jeho média dosah více než 6 milionů uživatelů, které může skrz ně ovlivňovat. Což také dělá a tím jednoznačně dává najevo svou moc mediální.

Jeho moc politická je neoddiskutovatelným faktem.

Zastává funkci premiéra, hnutí ANO má 10 ministrů, 78 poslanců, 6 senátorů, 5 hejtmanů, 14 primátorů, 59 starostů, 1334 zastupitelů v obcích, má 1 eurokomisaře a 2 europoslance - údaj je z doby před volbami.

Proč je tato kumulace moci tak nebezpečná?

V roce 2013 Babišovi propagandisté chytře roznesli po sociálních sítích úsudek o čistotě jeho úmyslů, který pak zlidověl do tisíckrát opakovaného blábolu: "Andrej Babiš nepotřebuje krást, protože už má všeho dost." Byla to chytlavá věta, která měla Babiše odlišit od tzv. tradičních politických stran, kteří dle logiky tohoto blábolu všichni nemakali a kradli.

Ovšem jaká jsou fakta?

V žádné jiné demokratické zemi na světě není předseda vlády zároveň největším zaměstnavatelem. Pouze emíři a sultáni v orientálních despociích jsou zároveň zaměstnavatelé.

Na daních odvádí Agrofert 739 milionů - údaj za rok 2017, ale zároveň na dotacích v témže roce dostal 2,1 MILIARDY! Takže Babiš, který se tak rád ohání tím, jak vysoké platí daně a tím prospívá státu, tak z veřejných peněz dostává daleko víc, než do nich dává.

Firmy předsedy vlády mají největší počet veřejných zakázek v ČR! Jen za období roku 2017 - 2018 získaly jeho firmy 800 zakázek za celkově 8 miliard korun.

A jaký předvedl premiér trik proti tomuto střetu zájmů? Trik, který tak často omílá ve smyslu - jakože já nic, já muzikant?

Babiš převedl v únoru 2017 skupinu Agrofert a své další firmy do svěřeneckých fondů. OVŠEM...

Z dostupných podkladů ve Sbírce listin slovenského registru partnerů veřejného sektoru je známo, že mezi třemi manažery těchto fondů je Babišova současná manželka Monika Babišová. Představa, že Agrofert řídí Monika Babišová tak, že by se ho ani slovem doma nezeptala, jak má postupovat, je skutečně dětinská.

Babiš vystupuje u fondů jako zakladatel a zároveň jako obmyšlený, neboli beneficient - tedy ten, kdo může mít z hospodaření fondů užitek a ke komu se v budoucnu vložený majetek může vrátit. Zcela jednoznačně má podle právníků Evropské komise Babiš jako obmyšlený stále zájem na tom, jak jeho někdejší firmy hospodaří.

Je zkrátka stále majitelem současných zisků Agrofertu a také jeho minulým i budoucím majitelem. Proto není žádnou chybou o něm mluvit jako o největším příjemci dotací či o největším zaměstnavateli v zemi.

Zajímavý je také pohled na jeho agrární politiku. Andrej Babiš je dlouhá léta největším zemědělcem v zemi. Obdělává 118 tisíc hektarů půdy, z čehož přímo vlastní 15 400 hektarů. Všichni víme, co se na jeho hektarech převážně pěstuje, protože velké šíré žluté lány nemůže nikdo přehlédnout. A proč tak ve velkém pěstuje řepku, která nám tady de facto likviduje jednak pěstování plodin typu brambory a obilí a zároveň absolutně ničí krajinu hnojivy a přispívá k jejímu vysychání?

No protože stát od Babiše odebírá 87 % biopaliv!

Miliardář Andrej Babiš stále pevněji řídí stát. Z fungující liberální demokracie se stala téměř parodie na demokracii.

To, co bylo dříve nemožné, se stalo normální. Za dobu, co je Babiš u moci, začínají naše poměry připomínat autoritářský sultanát nebo lépe řečeno džungli, kde již neplatí pravidla, nýbrž právo silnějšího.

Jeho obrovská kumulace moci dusí svobodné poměry a férovou soutěž.

Jeho vůdcovský princip mění politický systém.

Pohrdání pravidly ohrožuje právní stát.

Ovládnutím médií se snižuje míra svobody slova.

Státní diktát a šikana zhoršují podmínky pro malé živnostníky.

K moci se díky němu vracejí síly minulosti, komunisté a estébáci, kteří mění orientaci země směrem na východ.

V neposlední řadě dlouhotrvající ostuda v zahraničí velmi zhoršila pověst České republiky.

Proto se schází na náměstích po celé republice stále víc a víc lidí, kteří se odmítají tvářit, že je všechno v pořádku.

Náš postoj není o nerespektování výsledku voleb. Ať si ANO klidně vládne, ale bez trestně stíhaného estébáka v čele!

Nebudeme se tvářit, že to je normální a vždy se budeme jasně vymezovat proti relativizaci jeho počínání. Skutečně jako jediné řešení, které vidíme jako účinné, je princip nulové tolerance.

A na nás všem, jak tady stojíme, je zodpovědnost za to, abychom informace o tom, jaké nebezpečí pro stát představuje Andrej Babiš, šířili dál mezi své nejbližší, mezi kamarády, spolupracovníky, zkrátka všude.

Sama vím, že to vůbec není lehké, protože mediální masáží od PR týmu Andreje Babiše, jsou i velmi inteligentní lidé natolik zpracováni, že proces jejich pochopení, co je Babiš vlastně zač, je skutečně běh na dlouhou trať.

Andrej Babiš neopomene při každé příležitosti uronit slzu, jak mu ti demonstranti křivdí a jakou proti němu vedou kampaň. Přátelé, nenechme si vnutit tuto myšlenku. Žádná kampaň to není a nebyla. Je to jen svobodné vyjádření nespokojenosti občanů se stavem současné vrcholné politiky státu a obava před ovlivňováním justice ve prospěch trestně stíhaného premiéra.

A protože stále je velké množství lidí, ke kterým se ještě nedostali informace o tom, co je náš premiér zač, tak je na každém z nás, abychom tyto informace trpělivě a důsledně šířili stále dál.

Nebuďme lhostejní! Definujme si základní argumenty o Babišovi a nebojme se o nich mluvit s každým.

Jedině důslednou osvětou se nám podaří demokraticky Andreje Babiše zastavit při nejbližší možné příležitosti, a to při dalších volbách, ať už krajských či senátních v roce 2020, nebo v parlamentních v roce 2021.

Pro všechny dávám k dispozici toto moje povídání opět veřejně do fb skupiny DOMAŽLICKO NENÍ SLEPÉ i na své fb stránky, aby ho mohl kdokoli použít jako pomůcku při argumentaci svým názorovým oponentům. Případně pro ty, kdo nemají fb, je zde pár výtisků k dispozici fyzicky.

Pravdou ovšem je i to, že nejčastěji zaznívá od občanů frustrovaných současnou situací České republiky, otázka: "A co s tím?"

Odpověď není jednoduchá a řešení je dle mého názoru dlouhodobý proces. Řešením totiž je, aby lidé přestali být lhostejní k politickému dění. Aby se přestali na politiky dívat skrz prsty jako na "ty nahoře, kteří si to stejně vždycky udělají, jak chtějí oni." Nejsou žádní "ONI" a "MY"! Politika se nás, ať chceme nebo nechceme, dotýká prostřednictvím zákonů, od kolébky po rakev. Takže je nezbytně nutné nejen chodit k volbám, ale i pak v průběhu volebního období sledovat, co naši zvolení zástupci dělají v praxi. A v případě nespokojenosti dát zřetelně najevo svůj nesouhlas.

Svoboda projevu totiž neznamená, jak je guru Babiš přesvědčen, že volič má právo hodit lístek do urny a pak má povinnost 5 let lidově řečeno "držet hubu a krok". Právě naopak! Volič je ten, který má ústavou zaručené právo se svobodně vyjádřit k práci svých zvolených zástupců. Proto tady jsme a proto nikdy nepřestaneme říkat, že Babiš nemá v politice co dělat!

Je nezbytně nutné, aby se aktivní lidé zapojovali do politiky počínaje komunálem a konče parlamentem. Současné aktivistické hnutí v zemi již vygenerovalo desítky takových lidí, kteří se nebojí jít tzv. s kůží na trh a začali se zapojovat do tradičních demokratických stran.

Můžeme si o těchto stranách myslet, co chceme, ale jednou tady máme prostě parlamentní stranickou demokracii, takže bez standardních politických stran se zkrátka neobejdeme. Nečekejme na žádného spasitele, na žádného dalšího Babiše, který by něco za nás vyřešil. Nevyřeší! Každý takový populista má na zřeteli jen svůj vlastní prospěch, nic víc!

Jediný, kdo nám může pomoci, jsme my sami!

Děkuji vám za pozornost.