3.díl O dopravě na Ukrajinu

Rozhodnutí jet na Ukrajinu bylo pro mne, vzhledem k touze znovu vidět svého milého, naprosto jednoznačné a nebylo živé moci, která by mi v tom zabránila. Je ovšem pravda, že s postupně přicházejícími námitkami rodiny a přátel, jsem si uvědomila, že jedu přece jen do poněkud jiné části světa, než je pro Čechy již zdomácnělé Chorvatsko.

Zajímavé je, že automaticky každého jako první výhrada napadlo: "Prosím tě, vždyť se tam válčí, co tam chceš dělat???" Dcera to ještě vylepšila otázkou: "Doufám, že máš sepsanou závěť?"

Je pozitivní, že navzdory obrovské mediální masáži ze strany Ruska, které se vehementně snaží svět přesvědčit, že s Ukrajinou neválčí, tak Češi vědí, že to není pravda.

Abych sama sebe uklidnila a získala pádné argumenty pro vyvracení této námitky, tak jsem najela na www.mapy.cz a začala hledat.

Přátelé, mohu vás všechny uklidnit - vůbec není třeba se bát vyrazit na Ukrajinu. Je to země tak obrovská, že blízkost války skutečně máte šanci pocítit pouze v případě, že se cíleně vydáte na Krym či Donbas.

Pro názornost a patřičnou reálnou představu o vzdálenostech na Ukrajině uvedu pár příkladů.

V rámci lepší vizualizace si vezmeme jako výchozí hodnotu naší milou ČR. Z Aše do Jablunkova, tj. napříč přes celou republiku od západu na východ je to 554 km.

https://mapy.cz/zakladni?planovani-trasy&x=15.8646360&y=49.9638836&z=6&rc=9bjAyxYkx.9rT.MxVBRL&rs=muni&rs=muni&ri=1226&ri=4556&mrp=%7B%22c%22%3A113%7D&rt=&rt=&xc=%5B%5D<br>

Napříč celou Ukrajinou z Krakovce do Luhanska je to 1349 km.

https://mapy.cz/zakladni?planovani-trasy&x=31.2288885&y=49.2994505&z=5&rc=uA9KQxXLgyum7svxQQVs&rs=osm&rs=osm&ri=91857147&ri=2137&mrp=%7B%22c%22%3A113%7D&rt=&rt=&xc=%5B%5D 

Z hlavního města Kyjeva do Donbasu je 741 km.

https://mapy.cz/zakladni?planovani-trasy&x=35.0290006&y=49.4963673&z=6&rc=uSqm3x-0Pkukxyxx6d1T&rs=osm&rs=area&ri=136390644&ri=135163&mrp=%7B%22c%22%3A113%7D&rt=&rt=&xc=%5B%5D 

Z Kyjeva na Krym 755 km.

https://mapy.cz/zakladni?planovani-trasy&x=32.4409358&y=47.9735652&z=6&rc=uSqm3x-0Pkua506xAirA&rs=osm&rs=osm&ri=136390644&ri=145642732&mrp=%7B%22c%22%3A113%7D&rt=&rt=&xc=%5B%5D

Cílem mé cesty bylo město Žitomir, které je od okupovaného Krymu ještě dál, než Kyjev - 802 km.

https://mapy.cz/zakladni?planovani-trasy&x=31.5130350&y=47.8776851&z=6&rc=u6cDpxYwBwua506xAirA&rs=osm&rs=osm&ri=9858&ri=145642732&mrp=%7B%22c%22%3A113%7D&rt=&rt=&xc=%5B%5D

Takže bych skutečně musela překonat vzdálenost čítající jeden a půl násobek délky celé ČR, abych se mrkla, co provádějí Rusové na Krymu. Po čemž teda vůbec netoužím. Bohatě mi stačil pohled v Kyjevě na pomníky obětí z demonstrace na Majdanu, či návštěva vojenského hřbitova v Žitomiru, kde přibývají stále nové a nové hroby obětí z Donbasu. Ale o tom v některé z dalších kapitol.

Trochu obsáhle vám předkládám tyto zeměpisné údaje, aby bylo zcela zřejmé, že jet na Ukrajinu např. na dovolenou vůbec není špatný nápad. Skutečně je naprostá většina území zcela bezpečná. Kdo má rád přírodu, nebo památky, či rád poznává cizí kulturu, tak s cestou na Ukrajinu rozhodně neprohloupí. Navíc je tam pro nás velmi levno, což taky stojí při plánování dovolené za úvahu.

Pochybnosti o tom, zda cestováním na Ukrajinu riskuji svůj život, jsem tedy zcela jednoznačně zavrhla. Riziko je stejně velké, jako když jedete do Chorvatska. Taky vás může cestou sestřelit buď ze silnice nějaký blázen za volantem, či terorista i s celým letadlem. Ale to je holt osud, kterému sice nemáte šanci zabránit, ale pravděpodobnost je asi taková, jako že já se stanu prezidentkou. :-D 

Po fázi uklidnění, že se skutečně není čeho bát, nastala fáze ryze praktických úvah. Čím pojedu, za kolik, co sebou a jak vyměnit peníze. Čímž se dostávám ke slíbeným praktickým radám pro vás, moji milí čtenáři a potencionální návštěvníci Ukrajiny.

Čím cestovat? Měla jsem několik možností, které jsem postupně eliminovala. Lze letět letadlem. Tuto možnost jsem zavrhla jako první. Mám vrozený strach z létání. Sice jsem kdysi v mých 15 letech letěla do Moskvy a zpět, ale ten špatný pocit z letu si pamatuji dodnes. Navíc, co si budeme povídat - letět nad Ukrajinou, kde je Rusko schopno si jen tak cvičně sestřelit nějaké letadlo, to mi nepřišlo jako zrovna nejbezpečnější varianta.

Cestovat autem jsem vzhledem k vysoké nákladovosti zavrhla také. Jestliže ale někdo plánuje cestu ve vícero osobách, pak už by auto stálo za úvahu.

Dá se jet vlakem. Pokud ovšem, jako v mém případě, cestuje sama ženská, navíc poprvé do neznámého prostředí, tak to není zrovna nejšikovnější varianta jízdy. Vlakem se totiž přímým spojem z ČR na Ukrajinu nedostanete. Musí se 3 - 4krát přestupovat a cesta by v mém případě trvala 30 - 40 hodin, podle toho kudy to jede. Při představě, že jsem minimálně 30hodin ve vlaku a 3x musím vystoupit někde na neznámém nádraží v Rakousku a Maďarsku a hledat správný spoj dál, mne polil studený pot a věděla jsem hned, že vlakem tedy rozhodně ne. Skutečně nejsem cestovatelský typ. Sice jsem se byla jednou podívat v Černé Hoře, jak vlastně vypadá moře, ale vím, že podruhé už tam nepojedu. Jednou jsem taky byla v Paříži, díky čemuž jsem viděla Notre-Dame ještě v originálním provedení. Což už bohužel nikdy nebude možné díky ničivému požáru. :-( 

https://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/502632-pozar-parizske-katedraly-je-nicivy-odbornici-se-obavaji-o-jeji-osud.html

Tyto cesty jsem absolvovala jen díky své milované sestřičce, která mi dělala vždy organizátora, průvodce a věrného psa ochranáře. :-)

Pak mám na svém cestovatelském kontě ještě již zmíněnou cestu do Moskvy. Tam jsme se jeli jako mládežnická delegace za dob mého dospívání podívat, jak vypadá "zem, kde zítra již znamená včera". Pamětníci vědí, o čem mluvím. Pravda, tehdy se u nás spíše říkalo "zem, kde včera sežrali, co měli sežrat až zítra". Ovšem díky této cestě jsem viděla Lenina ještě dřív, než se jim "chudák" rozpadl. :-D Jóóó a abych nezapomněla... díky této cestě už můžu radit. :-) :-) Jedno z českých pořekadel praví: "Padesát ti není, v Rusku jsi nebyl, tak neraď!" Nu, mě už padesát bylo, v Rusku jsem byla, tak zpátky k radám. ;-) 

Dobrodružnější povahy, než jsem já, mohou ovšem klidně na Ukrajinu vyrazit i vlakem. Více o tomto způsobu cestování napříč Ukrajinou a spoustu dalších zajímavých informací najdete ve vyprávěních zde:

https://www.facebook.com/groups/2162195207424873/

Eliminací všeho výše uvedeného jsem dospěla k jasnému závěru. Pojedu autobusem. Tímto způsobem se lze totiž dopravit přímým spojem z Plzně, Prahy a dalších českých měst přímo do konkrétního města na Ukrajině. Není třeba nikde přesedat a navíc cesta pro mne byla z Plzně do Žitomiru "pouhých" 21 hodin, (po odečtení jedné hodiny časového posunu). Oproti variantě 30-40hod ve vlaku se třemi přestupy mi toto přišlo jako naprosto luxusní řešení. Navíc i cenově je to varianta celkově levnější, než vlak. Pokud si koupíte rovnou i zpáteční jízdenku, tak ušetříte 20% z původní ceny. V mém případě přímý spoj z Plzně do Žitomiru a zpět stál 2880,-Kč.

Na známé adrese www.idos.cz si lze krásně najít spojení, ale POZOR!!!

Pokud si naleznete svůj vhodný konkrétní spoj, tak se podívejte, kdo ho zajišťuje, a na danou společnost si zavolejte pro ověření správnosti času odjezdu! 



Já jsem si vybrala SVD TRANS, a protože jsem svým způsobem pečlivka - vystudovaná laborantka se ve mně nezapře :-) - tak jsem si po objednání lístku pro jistotu zavolala na firmu pro ověření správnosti mé objednávky. Tímto telefonátem jsem čistě náhodou zjistila, že autobus odjíždí o půl hodiny dříve, než bylo uvedeno v jízdním řádu na IDOS.CZ!!! Firma SVD TRANS prý hlásila změnu už 14dní zpátky, ale IDOS změnu bohužel neuvedl včas do praxe. Takže se mi mohlo krásně stát, že bych přišla na nádraží a autobus už by byl pryč!

Pro cestu autobusem doporučuji nezapomenout několik velmi důležitých věcí. Jako první musím rozhodně zmínit polštářek kolem krku. Výborná věc! Nejen, že máte šanci se vyspat, aniž by vám ve spánku hlava lítala ze strany na stranu jako třtina ve větru se klátící. Polštářek je výborný i při bdění, a to pro odpočinek krční páteře, která dostává během dloooouhých a dloooouhých hodin cesty dost zabrat. Můžu zcela upřímně říct, že díky polštářku mne za krkem ani po 21hod jízdy nebolelo.

Což se ovšem nedá říct o jiné části těla, která pochopitelně dostala taky zabrat. Bohužel žádný polštářek pod svojí sedýnku jsem neměla, což byla chyba! Takže druhá věc, kterou doporučuji nezapomenout, je nějaký šikovný podprdelníček. Autobusy, kterými jsem jela tam i zpět, vypadaly zvenku celkem moderně - viz foto, ale při pohledu dovnitř bylo jasné, že už mají evidentně svá nejlepší léta za sebou. Sedačky byly sice anatomicky celkem pohodlné, ale dost tvrdé a z klouzavé koženky. Takže při usínání člověk sklouzával chtě nechtě dolů. Zkrátka podprdelníček rozhodně sebou! :-)

Další má skutečně dobře míněná rada zní - vemte si špunty do uší! Moderní autobus - i ten staršího data výroby, má možnost promítání filmů. Nic proti. Člověk v první chvíli zajásá: "Super! Alespoň cesta rychleji uteče." Když začali promítat kriminální seriál Mstitel v ukrajinštině, tak jsem zajásala ještě podruhé: "Výborně! Alespoň si pocvičím ukrajinštinu." Podotýkám, že v autobusu jsem byla jediná Češka, takže chtít po řidiči, aby promítal filmy v češtině, to by ode mne skutečně nebylo fér. :-) 

Se zájmem jsem sledovala první tři díly - což jsou cca tři hodiny času. S potěšením jsem si libovala, že sice ještě nerozumím každému slovu, ale smysl vět jsem schopná pobrat. Čtvrtý a pátý už jsem poslouchala na půl ucha a snažila jsem se usnout. Od šestého dílu jsem litovala, že nemám špunty do uší a proklínala ukrajinštinu. V půl jedné v noci, kdy běžel už ani nevím kolikátý díl, se o mne pokoušel nervový kolaps, a při vyřčení jakéhokoli ukrajinského slova jsem začala chápat duševní pohnutky vrahů! Právě v ten okamžik se naštěstí zvedl jeden ze spolupasažérů a šel za řidičem s prosbou, zda by mohl tu televizi KONEČNĚ vypnout! Evidentně jsem nebyla sama, komu promítání lezlo na nervy. Řidič ochotně vyhověl a já jsem dotyčnému spolucestujícímu v duchu blahořečila a přála pevné zdraví jemu, jeho ženě, dětem, jeho psovi, kočce... byla jsem skutečně nesmírně vděčná.

Z tohoto plynou dvě ponaučení: za prvé bez špuntů do uší nikam nejezdit. A za druhé, že stačí říct a řidiči jsou velmi ochotní a rádi vyhoví. Vyzkoušela jsem si to při zpáteční cestě, kdy jsem pro změnu byla odsouzena ke sledování nějakého humorného seriálu typu Přátelé, ale pochopitelně opět v ukrajinštině. Vydržela jsem psychicky do půlnoci a pak jsem se, ač opět jediná Češka v celém busu, zvedla, šla k řidiči a seriál jsem všem utla. Kupodivu nikdo neprotestoval. :-)

Poslední důležitá věc, kterou byste určitě neměli, zvláště dámy, zapomenout vzít na cestu, je pár drobných na WC. Autobus byl sice toaletou vybavený, ale popravdě řečeno, ani já, ani nikdo jiný jsme za celou cestu na ní nešli. Nevím proč. Možná to bylo tím, že stísněný prostor autobusu nedopřával člověku ten patřičný komfort. Možná tím, že jsme poměrně často stavěli buď na benzinkách, nebo na autobusových nádražích, takže člověk vždycky v pohodě vydržel od jedné zastávky ke druhé.

No jo... jenomže s českými korunami, případně drobnými Eury si vystačíte na toaletách, dokud jste ještě na území Čech či Polska. Jakmile jsme přeskočili hranici do Ukrajiny, tak najednou jsem zjistila, že mám sice zásobu peněz, ale dolary ve velkých bankovkách a za ty si skutečně nikde neulevím. Toaleta na Ukrajině stojí běžně 3 nebo 5 hřiven, což je v přepočtu na české peníze skutečně pakatel, ale musíte ty drobné mít. :-) Naštěstí jsme stavěli i na benzinkách, kde bylo WC zadarmo, takže jsem to do rána ve zdraví přežila.

Dnešní příděl dobrých rad pro cestu na Ukrajinu jsem vyčerpala a v příštím dílu vám vysvětlím, proč jsem měla dolary, a ne hřivny. Poradím vám, jak nejlépe vyměnit peníze a popíšu své první dojmy z ukrajinského území.