5.díl O internetu, domech a silnicích

Čas setkání s mým drahým se nezadržitelně blížil a já začala být trošku nervózní, jak se vlastně na autobusovém nádraží v Žitomiru najdeme. Jak jsem psala v minulém dílu, byla jsem už od hranic s Polskem bez internetu a s voláním za ceny mimo EU. Pro ty z vás, kteří si zatím dosud vesele trajdali jen v EU a nemají vůbec tušení, kolik stojí internet a volání mimo ni, uvádím informační sms, která mi hned na hranicích naskočila od O2:

"Vítejte na Ukrajině! Pro ochranu Vašich výdajů máte aktivní službu Chytré ochrany dat. K internetu se můžete připojit za 4 Kč za 1 MB s balíčkem Top Svět se 150 MB za 599 Kč. Aktivujte posláním SMS: TS na 999111 a Chytrá ochrana dat vám zůstane stále aktivní. Pokud si deaktivujete Chytrou ochranu, budou data účtována za 240 Kč za 1 MB. Volání do ČR, do zemí zóny EU a zbytek Evropy 42,35, Kč/min., SMS 12,10 Kč, příchozí hovory 24,20 Kč/min. Přehled cen zdarma na *141*#. Přejeme příjemný pobyt. Vaše O2."

No... po přečtení této sms jsem usoudila, že pokud chci mít skutečně příjemný pobyt, aniž by mne po návratu domů čekala několikatisícová faktura, tak musím jako první udělat jediné - odpojit v telefonu mobilní data. Což jsem udělala hned na hranici. Koneckonců nejsem přece žádný závislák na internetu, říkala jsem si, takže udělat si takové malé "síťové" prázdniny není vůbec špatný nápad. :-) Pravdou ovšem je, že jsem to dlouho nevydržela, protože jsem měla potřebu alespoň občas poslat přes facebook přátelům nějakou zprávu o tom, co vidím okolo sebe. Ovšem všechny zprávy jsem posílala zcela zdarma přes různé WIFI sítě. Z toho vyplývá má další rada pro vás, milí potencionální cestovatelé na Ukrajinu.

Téměř v každé restauraci mají WIFI bez hesla a pokud se např. jednou připojíte na WIFI v McDonaldu, tak se budete automaticky připojovat v každém dalším. A že jich tu je dost! :-) V centru Žitomiru také existuje Náměstí Koroliova, kde je WIFI zcela zdarma přímo na ulici. Nejrychleji to "běhá" v rohu náměstí, kde je Žitomirský Městský úřad. :-) 

Pokud ale přece jen budete chtít být online neustále a nejste šetřílek jako já, tak si buď aktivujte nějaký balíček dat od svého operátora, anebo si můžete koupit místní SIM kartu. Protože... a teď se všichni čeští konzumenti našich předražených dat podržte...

Jestliže si koupíte SIMku nejrozšířenější společnosti KyivStar, kterou dle informací z netu používá cca 80% obyvatel Ukrajiny, tak máte k dispozici základní tarif, obsahující 3 GB, (ano to není překlep, skutečně gigabajtů), k tomu neomezené volání v síti KyivStar plus 30 minut do ostatních sítí a za to vše zaplatíte 75 UAH! Což v průměrném přepočtu 1:1,13 je nějakých cca 65 Kč!

Neomezený internet, neomezené volání v síti KyivStar a 300 minut do ostatních sítí je za 225 UAH, což po odečtení 13% je pro Čecha naprosto kouzelných 195 Kč. Takhle mají vypadat ceny mobilních operátorů! Tarify najdete zde: https://kyivstar.ua/uk/mm

A mě O2 nabídlo balíček 150 MB za 599 Kč! Pravda, je to balíček do ciziny, ale i pokud si vzpomenu na svůj domácí tarif, tak musím jednoznačně konstatovat jediné - skutečně jsme v ČR s cenami za mobilní služby úplně mimo. Podotýkám ještě, že můj přítel, který má pochopitelně paušál, nikoli tuto dobíjecí SIMku, tak ten základní tarif má ještě o 20 UAH levněji.

Také byste chtěli mít KONEČNĚ 3 GB internetu za pade? No tak laskavě přestaňte používat WIFI sítě!!! :-D Čímž narážím na nesmyslný argument dnes již bývalé ministryně průmyslu a obchodu Ing. Marty Novákové, (byla 30.4.2019 odejita), která pronesla: "Když vezmete mobil, tak se nepřipojíte na internet přes data, ale budete hledat volnou wifi. A tady jsme u toho. My potřebujeme, aby daleko víc lidí využívalo těch mobilních sítí, a to je jedna z cest, která k tomu zlevnění dat povede."

Smyslnost či spíše naprostou nesmyslnost tohoto výroku nejlépe vystihla lidová tvořivost na Facebooku - viz foto.

Abych se ale vrátila k původně popisované situaci z úvodu dnešního dílu. Takže jedu si autobusem bez internetu, s drahým voláním a přemýšlím, jak dát své lásce vědět, že za hodinu už mne bude mít v náručí.

Co kdybych se zeptala té stevardky v busu, jestli by mi půjčila telefon se svým místním tarifem a drahému bych zavolala? Super nápad! Stevardkou je sympatická ukrajinská holčina, která pochopitelně umí česky. Celou cestu byla velmi milá, ta mi určitě neodmítne pomoc. Sotva jsem v hlavě vyhodnotila tento nápad jako dost dobrý a chtěla se zvednout, abych ho zrealizovala, tak jsem překvapením zůstala sedět. Zvedla se totiž ona, šla ke mně a zeptala se s milým úsměvem, zda mne v Žitomiru bude někdo čekat. No ty bláho! Fakt jsem netušila, že Ukrajinky umí číst myšlenky. :-) Vzhledem k tomu, že přišla už rovnou se svým mobilem v ruce, tak si přečetla skutečně vše, co jsem v tu chvíli v hlavě měla. Všechno tedy dopadlo dobře a v sobotu 9.3.2019 v 7,40 ukrajinského času jsem konečně dostala pusu k MDŽ, pro kterou jsem vyrazila 8.3.2019 v 9,30 středoevropského času.

Ocitla jsem se ve městě Žitomir. Od samého začátku jsem měla trochu problém, jak se tento název vlastně správně píše. Když jsem hledala spojení, tak IDOS.cz mi tvrdil, že se píše Žitomir. Na jízdence jsem ovšem měla uvedeno Zytomyr.

Mapy.cz mi napsali Žytomyr a Wikipedie.cz mne zblbla úplně, protože mimo jiné píše: ukrajinsky Житомир / Žytomyr; rusky Житомир / Žitomir.

No já teda nevím, ale když se podíváte na oba ty názvy v azbuce, tak mají naprosto shodná písmena. Tak proč je v češtině jednou psáno měkké i a jednou tvrdé??? Nepochopila jsem. Vzhledem k tomu, že přece jen jsem odkojená spíše ruštinou, tak Ukrajinci nechť prominou, ale vycházím z toho, že znak и je prostě měkké i a tak píšu Žitomir. Navíc jsem si to přeložila jako - Жито = žito a мир = svět, takže prostě svět žita a tak budu psát obě i měkká. Logické, že? :-) Možná, že časem pochopím ukrajinskou gramatiku a svůj pohled na tento lingvistický "problém" poněkud přehodnotím. ;-)

Wikipedie mimo jiné praví že, cituji: "Žitomir je historické město ležící na severozápadě Ukrajiny na řece Teteriv, zhruba 130 km západně od Kyjeva; je střediskem Žitomirské oblasti a největším městem i kulturním a hospodářským centrem regionu Volyň."

Když si běžný Středoevropan jako já, přečte info o tom, že to je největší kulturní a hospodářské centrum regionu Volyň, tak si říká: "Dobrý, to bude něco, jako moje rodná Plzeň." No v podstatě ano, ale...

Žitomir je rozlohou cca o polovinu menší, než Plzeň, ovšem žije v něm zhruba dvakrát tolik obyvatel, než v Plzni. Logicky každého napadá otázka: "Proboha a kde všichni ti lidé žijí?" V panelácích. V obrovském množství vysokých paneláků, které ovšem nejsou jako u nás už jen pozůstatkem dob socialismu. Běžně se tu totiž staví další a další nové 9ti až 11ti poschoďové paneláky.

Ačkoli musím opravit - "panelák" je trochu nepřesné označení. Těch skutečných paneláků, postavených z panelů tak, jak je známe my, je tu jen pár. Je v nich prý v zimě zima a většinou v nich bydlí sociálně velmi slabé vrstvy obyvatelstva. To, co zde převažuje a staví se i nově, jsou domy, které jsou ve své konečné podobě typ jako panelák, tzn. hranaté, vysoké, s balkony a s obrovským množstvím bytů, ale jsou stavěné převážně z bílých cihel. Některé jsou i z červených cihel, pokryté klasickou fasádou, ale většina je z bílých tzv. přiznaných cihel. Stejným stylem, tedy z bílých cihel, nezakrytých žádnou omítkou je stavěna i řada rodinných domů ve vesnicích. Vzhledem ke zdejším poněkud tuhým zimám je, dle místních, prostě nutno takto stavět. Viz fotky, člověk to musí pro lepší představu prostě vidět.

 

Ve svém srovnávání Plzně s Žitomirem jsem si své pocity a první dojmy shrnula do myšlenky - ano, skoro jako Plzeň, ale Plzeň tak před 30 lety. Znovu se tím vracím k faktu, který jsem napsala v předchozím dílu - výletem na Ukrajinu máte jedinečnou možnost, vrátit se v čase. Skutečně je tady téměř všude poznat vliv socialistického hospodaření teprve nedávno uplynulých desetiletí a každou chvíli člověk narazí na to, jak zde zoufale chybí peníze.

Teprve tady si Čech naplno uvědomí, jaké jsme měli veliké štěstí, že se ČR stala před 15 lety součástí EU a začaly k nám proudit její obrovské dotační peníze. Dotace, díky kterým máme třeba silnice, jaké bychom sami budovali nepoměrně delší dobu. Tady jsem si jako jednu z prvních vět po lehkém rozkoukání se po Žitomiru, napsala do svého deníčku:

"Silnice samá díra."

Nad stavem silnic v Žitomiru a okolí jsem skutečně nepřestávala žasnout téměř po celou dobu svého pobytu. Je pravda, že dálnice, po které jsme od hranic přijeli, byla celkem ve slušném stavu. Totéž se dá říci i o dálnici do Kyjeva, kterou jsem měla možnost poznat. Ale ostatní silnice... to je fakt mazec, jak se říká hezky česky. :-) 

Znáte krásnou českou stránku https://www.vymoly.cz/, která monitoruje stav českých silnic a dělá i soutěž o nejhorší výmol v celé ČR? Tak takovou stránku kdyby zavedli na Ukrajině a lidé tam začali posílat své fotografie stavu ukrajinských silnic, tak se jim hned v prvních hodinách zahltí celý server. Měli jsme na toto téma i krásnou slovní přestřelku s mým přítelem, kterému stav ukrajinských silnic přijde pochopitelně naprosto normální a dokáže kličkovat mezi dírami s obratností, kterou by mu leckterý zajíc mohl závidět.

Když totiž byl v Čechách a já si ho po českých silnicích vyvážela jak medvěda, tak se poměrně často nechal slyšet, že se na českých silnicích bojí, protože mu připadají úzké. Vyjadřoval i obavu, jak se mu tady bude jezdit, až bude muset a že mu asi bude dlouho trvat si na šířku našich silnic zvyknout.

Když jsem viděla, jak vypadají silnice u nich, tak jsem mu při jedné cestě řekla: "No ty mi zkus ještě jednou říct, že se na našich silnicích bojíš! Tady by ses měl bát."

On mi zcela vážně oponoval: "No ale my je máme daleko širší."

"No to sice jo, ale víš proč??? Abyste měli prostor na objíždění těch děr! Vy mít stejně široké silnice jako my, tak byste museli všichni jezdit v offroadech, abyste si neulámali kola!" :-) 

Uznal, že jejich silnice jsou poněkud nedokonalé a souhlasil s mým názorem, že vstup do EU, o který Ukrajina usiluje, by jim v tomto směru mohl pomoci stejně výrazně, jako nedávno - co to je 15let od našeho vstupu - pomohl i nám. Jedinou výhodou současného stavu silnic na Ukrajině je to, že nedovoluje příliš rychlou jízdu. Takže u nich se nejezdí jako u nás, stylem "co to dá", ale pěkně v klidu, míru a pohodě. Ve městě máte sice povolenou šedesátku a dokonce je od policie tolerované překročení o 19 km, což je 79km/hod a až od 80km/hod dostanete pokutu, ale nikdo tam tak nejezdí. Nelze. Dříve nebo později by totiž takový rychlořidič skončil s ulomeným kolem v některé z děr. Takže všechno zlé je jako tradičně k něčemu dobré. :-) 

Přátelé, až zase někdy budete nadávat na české cestáře, kteří vždycky po zimě zalepí naše silnice jako vlaštovka hnízdo, aby se přes další zimu nadělaly díry znovu a o poznání větší, tak si vždycky vzpomeňte na toto moje psaní a věřte mi, že naše silnice jsou skutečně super.

Samozřejmě... slyším, jak říkáte, že by mohly být ještě lepší, třeba jako v Německu, ale klídek. Jednou všechno bude. Jednoho krásného dne budeme mít my silnice jako v Německu a Ukrajina bude mít silnice, jako máme teď my. A všichni čeští i ukrajinští řidiči budou šťastní a spokojení. :-) Pravda... v Německu už mezitím budou mít třeba létající auta a my zase budeme mít co dohánět, ale to holt už je takový koloběh světa. :-)  

K tématu cestování po ukrajinských silnicích se budu postupně během vyprávění příležitostně vracet, protože vzhledem k tomu, že jsem 13 let jezdila jako profesionální řidička, tak mne na Ukrajině zaujalo skutečně mnoho dalších motoristických zajímavostí.

Svůj tradiční limit desetiminutového čtení jsem pro dnešek už opět vyčerpala, ba dokonce překročila, takže další zase za týden.

Ukrajinci jsou si špatného stavu NĚKTERÝCH, (nejsou to pochopitelně zdaleka všechny), svých silnic dobře vědomi, což dokládá vtip, převzatý z facebooku. :-)
Ukrajinci jsou si špatného stavu NĚKTERÝCH, (nejsou to pochopitelně zdaleka všechny), svých silnic dobře vědomi, což dokládá vtip, převzatý z facebooku. :-)