Počátek aktivistického hnutí na Domažlicku

Žhavé téma posledních týdnů v České republice je nečekaná výměna ministra spravedlnosti Kněžínka za zcela nevěrohodnou Marii Benešovou. Tento páně Babišův, neboli premiérům, (pro jistotu připomínám jeho funkci, pro budoucí čtenáře např. z roku 2049, kteří už ani nebudou vědět, kdo to byl Babiš, neb jak doufám, brzy po něm ani pes neštěkne), tak tento počin se setkal s vlnou obrovského a zcela oprávněného rozhořčení napříč celou republikou. Opakovaně se již po několik týdnů konají po celé zemi protestní demonstrace za nezávislost justice. 

V pondělí 29.4.2019 se konala akce i v Domažlicích, kde dosud byl odpor proti Babišovi poněkud vlažný a rozhodně nebyl nijak organizovaný. Leč přesto se sešlo ono pondělí na Náměstí Míru cca 45 lidí, kteří měli potřebu přestat sedět se svým rozhořčením doma a vydali se protestovat veřejně. Zúčastnila jsem se také a ačkoli akce nebyla předem od nikoho připravená a nijak organizovaná, tak přesto jsem měla velikou radost, že se KONEČNĚ potkávám na Domažlicku se skupinou lidí, sdílejících můj pohled na současnou politickou situaci u nás. Dosud jsem zde totiž bohužel se svými názory poměrně dost tvrdě narážela na nepochopení, ba přímo odpor. Začala jsem tedy čistě soukromě, z čirého zoufalství, oblast, do které jsem se nedávno nastěhovala, nazývat "rudé Domažlicko". Jsem původem Plzeňačka a v Plzni jsem byla zvyklá na zcela jinou pluralitu názorů a pochopení pro ty mé, bylo výrazně větší.

Na setkání 29.4. na náměstí v Domažlicích byla tedy má první myšlenka, že musíme i nadále zůstat v kontaktu. Vzhledem k tomu, že k organizaci této pondělní akce se nikdo z přítomných nepřiznal, nenašel se mezi nimi žádný svolavatel, ani organizátor, tak jsem se po několika málo minutách rozhodla přerušit poněkud trapné ticho a ujala jsem se slova. Přítomným jsem se představila a přednesla jsem svoji myšlenku zůstat ve spojení i nadále. Což se k mé velké radosti setkalo s pozitivním ohlasem. Po příchodu domů jsem tedy založila na Facebooku skupinu DOMAŽLICKO NENÍ SLEPÉ !, kde jsem všechny tyto lidi soustředila. Název skupiny se odvíjí od názvu celé šňůry protestních akcí za nezávislost justice, které organizuje spolek Milion chvilek pro demokracii, pod názvem "Nejsme slepí".

https://www.facebook.com/events/302049884042014/

O týden později byla svolána celostátní demonstrace na Staroměstském náměstí v Praze, kde se 6.5.2019 sešlo 25 tisíc lidí. Pochopitelně jsem se zúčastnila a se svým transparentem jsem tam prezentovala fakt, že ani na Domažlicku nežijí lidé slepí, hluší a hlavně lhostejní k tomu, co se nám snaží Babiš svojí politikou předvádět. 

 

Na další pondělí 13.5.2019 byla plánována opět hromáždění za nezávislost v jednotlivých regionech po celé České republice. Lidé, protestující proti stylu, jakým premiér Babiš vyměňuje své ministry a hlavně koho si na jejich posty dosazuje, se vydali na svá náměstí celkem ve 130 obcích. 

Jednou z nich bylo i město Domažlice. Jak jsem již psala ve svém úvodníku této části blogu, zde se na první spontánní akci sešlo 45 lidí. Mým přáním v tu chvíli bylo, abychom jednou centrální náměstí Domažlic zaplnili celé. Aby bylo plné lidí, kterým není jedno, co se u nás děje a kteří se nebojí veřejně prezentovat svůj názor. Zaregistrovala jsem se tedy oficiálně na Milionu chvilek jako organizátor dalších akcí a jala se vymýšlet program té nejbližší, naplánované na 13.5. Přes fb skupinu DOMAŽLICKO NENÍ SLEPÉ !, jsem svolala lidi k účasti touto pozvánkou:

https://www.facebook.com/events/292124804815117/

Vyrobila jsem spolu se svým přítelem stovku trikolór na památku a doufala, že mi žádná nezbude. ;-)

Vážení... nezbyla mi skutečně ani jedna! Naopak mi jich ještě 32 chybělo. Ano, počítáte správně. Sešlo se přesně 132 lidí! To znamená trojnásobek počtu lidí na akci před 14 dny. Měla jsem skutečně obrovskou radost, že mne Domažlicko nezklamalo a byla jsem moc ráda, že jsem tentokrát pro všechny přítomné měla připravený program, aby naše setkání mohlo mít průběh jako standartní důstojná protestní akce. 

Zde máte závěrečnou fotografii účastníků, kterým patří můj veliký dík a obdiv za to, že mi důvěřovali natolik, že skutečně přišli.

Pro všechny, kteří se zúčastnit nemohli, nebo zatím stále ještě neví, co si o těchto akcích myslet, uvedu v následujících článcích jednotlivé texty, které na demonstraci zazněly. To aby si každý mohl vše v klidu doma přečíst a třeba příště si přijít poslechnout na vlastní uši, cože se vlastně u nás děje. Jsem bytostně přesvědčená, že takových lidí bude skutečně čím dál víc a jednou bude náměstí v Domažlicích skutečně plné.

Slibuji, že já pro to udělám maximum!