1.díl: O EU, aneb cesta do hlubin dělníkovy duše

Původně jsem myslela, že dnešním dílem potěším všechny romantické duše. Chtěla jsem vám vyprávět příběh, jako vystřižený z červené knihovny.

Také všichni fatalisté by si určitě přišli na své. Jejich přesvědčení o nezvratnosti osudu by totiž můj příběh zcela jistě posílil.

Ovšem vzhledem k tomu, že zdaleka ne všichni čtenáři mne znají z facebooku, tak jsem začala poněkud obšírněji a jak tak píšu a píšu, tak jsem zjistila, že jsem se dostala na úplně jiné téma. Nevadí. Romantiku si necháme na příště. ;-) Takže...

Jsem aktivistka.  Ano, jsem ta, která se nebojí vyjádřit svůj názor nahlas, klidně i na demonstracích. Důvodů pro ně bylo bohužel v roce 2018 víc než dost.

Mnozí mne rádoby hanlivě označují za "havloida". Pošetilci! Nevědí, co činí. :-) Ženu, které v pracovně visí portrét Václava Havla, jediného českého prezidenta, kterého jsem si za 50 let svého života vážila, tak takovou ženu označení "havloid" vždycky potěší.

Jo a jsem prý taky "sluníčkářka". To vám je skutečně zajímavé, jakou mají někteří lidé intuici! :-) Aniž by mne znali, tak vědí naprosto přesně, že jsem prostě dobrák od kosti. V zimě sypu ptáčkům, krmím toulavé kočky, posílám hračky do dětských domovů, usmívám se na lidi a snažím se kolem sebe šířit dobro a dobrou náladu.

Co mne ovšem vždycky obzvláště pobaví, je označení, že jsem "Pražská kavárna". :-) :-) :-) Zde se moji milí kritici skutečně tak trochu "sekli". Neboť, jak pravila jedna z mých spřízněných duší na facebooku:

"Vy jste přetavila heslo - Povaleči z továren, marš do polí a továren! - na: Pracující inteligentní povalečka z továrny jede přes pole do kavárny."

Ano, vážení, jsem z malého městečka v západních Čechách, na pražských akcích jsem vždy ta "přespolní" a pracuji skutečně v továrně. Pravda... mnozí přátelé se diví, jak mohu se svým kladným postojem k Havlovi a EU, v prostředí továrny vůbec vydržet. V prostředí, kde jsou oba tyto pojmy považovány téměř za sprostá slova.

Inu, beru to tak, že osud mne prostě do té fabriky přihrál, tak se s tím musím nějak vyrovnat. Ale buďte v klidu, milí čtenáři, jsem v pohodě. Neberu to nijak tragicky a není to pro mne až tak zásadní, nějak psychicky deprimující boj. :-)

Naopak. Beru to jako výbornou sociologickou sondu do myšlení lidí, kteří jsou skvělí pracovníci, výborní tátové od rodin, ale holt jen to vnímání souvislostí okolního světa mají posunuté na jiný level. Po pár měsících v tomto převážně mužském kolektivu musím ovšem konstatovat, že největší vinu na tom, jak tyto vrstvy obyvatelstva ČR vnímají třeba právě Evropskou Unii, mají jednoznačně politici, kteří vedli náš stát v minulých letech. Tito politici, napříč politickým spektrem, říkejme jim tedy souhrnně stát, tak tento stát fatálně podcenil propagaci a dalo by se říci mediální kampaň, vedenou ve prospěch EU!

Na všech těchto lidech se zcela zřetelně projevuje fakt, že jim NIKDO řádně a hlavně JEDNODUŠE nevysvětlil, v čem je pro nás členství v EU prospěšné. Pro ně se Evropská Unie smrskla na vnímání dotací jako největší zkorumpované žumpy, na "ten Brusel", který jim zakazuje rum a pomazánkové máslo, nařizuje bezdotykové baterie a vůbec vymýšlí samé bejkárny, páč tam sedí darmožrouti, kteří za ty prachy musí dělat, že něco dělají.

To byla do jedné věty shrnuta podstata toho, proč je např. o volby do Evropského parlamentu u nás prachmizerný zájem a proč by drtivá většina těchto lidí z fabrik chtěla referendum o vystoupení z EU. První moje obvyklá reakce je:

"A uvědomujete si, že v tom případě z nás všech budou nezaměstnaní?!?!?!"

"Dyť stejně vyrábíme kombajny pro Rusko." - bývá odpověď.

"No jo, ale v německé firmě, která se prostě přesune tam, kde nebude platit clo a kde bude mít volný pohyb materiálu a lidí."

Je to nekonečný boj! Ti lidé mají v sobě odpor k EU prostě zakořeněný natolik, že skutečně nevím, co by to mohlo změnit. :-(

Snad možná by to pomohla změnit situace Velké Británie po Brexitu. Tedy pokud vůbec nějaký nakonec proběhne. Pokud ano, tak snad alespoň to by mohlo pomoci všem těm tatíkům si uvědomit, že najednou je něco špatně. Že najednou jejich Mařenka, která je tak nadaná, tak už nemůže jít jen tak studovat do Anglie. A sousedovic Boženka už tam nemůže jet, za pěkné peníze dělat au pair. Jo a taky nejlepšího kamaráda Frantu vyhodili po letech z fabriky, protože prý dodávat do Anglie už je drahé a tak budou raději vyrábět jinde...

Snad alespoň tyto reálné situace konkrétních lidí by donutili i běžný dělný lid přemýšlet o EU jinak, než jako o bandě úředníků, která netouží po ničem jiném, než jak znepříjemnit malému českému člověku život.

Ale aby ve vás mé psaní nevyvolalo dojem, že dnes a denně se ve fabrikách řeší EU. :-) To by byl dojem veskrze mylný! Výše popsané postřehy a názory jsou sice v dělnickém prostředí posbírané, ale trvalo poměrně dlouho, se k nim dopracovat. Situace je totiž taková, že nějaká EU je velmi, ale opravdu velmi okrajové téma hovorů. Principiálně totiž ve fabrice EU celkem nikoho nezajímá a dělníci naprosto nemají potřebu o ní nějak vášnivě debatovat.

Daleko důležitějšími tématy hovorů je sport, fotbal zvláště, chození na ryby a konzultace, ve kterém bazaru se dá pořídit auto, které by nestálo několik výplat a přitom jezdilo. :-)

Tomuto stavu přispívá i fakt, že z celého osazenstva fabriky je pouze 1/3 Čechů a 2/3 jsou pracovníci z tzv. třetích zemí. A je pravda, že s takovým Turkem či Ázerbajdžáncem si o Evropské Unii teda ale fakt nepokecáte. :-)

Člověk, pracující v běžné české fabrice, prostě rozhodně nemůže být rasista. No ačkoli... onehdy mne velmi pobavila moje kolegyně hláškou:

"Hele, viděla jsi ty nový pracovníky??? To je zase samej černej!!!"

Ale ona je jinak ta Rómka celkem fajn holka. :-) :-)

Mezi směskou skutečně nejrůznějších národností jsou, dle mého názoru, nejlepší Ukrajinci. Jsou ze všech nejvíc evropští a člověk mého věku se s nimi má šanci domluvit alespoň rusky. Což s takovým Turkem se, i přes svou maturitu z ruštiny za jedna, při nejlepší vůli prostě nedomluvím a nedomluvím.

Nespornou výhodou Ukrajinců je např. i to, že vědí, jak se používá evropské WC. :-) Turkům a Bulharům by měl někdo při nástupu do práce vysvětlit, že když si přičapnou na závěsné WC v botách, tak nejen, že zlomí prkýnko, ale v případě větší tělesné hmotnosti prostě vyrvou mísu ze zdi. Měnit mísy 2x týdně, přijde firmu určitě dráž, než zaplatit řádného školitele. :-)

Ale to jsem poněkud odbočila.

Celkově jsem tak trochu odbočila. :-)

Původně jsem chtěla psát o tom, proč jsem se rozhodla jet na Ukrajinu. Ale vzhledem k tomu, že jsem toho dnes napsala už víc než dost, tak si pokračování nechám na příště.